Srpen 2010

Thank you music for being there when nobody else was..

19. srpna 2010 v 20:25 | ^^ |  My emotions
Rozhodla jsem se napsat článek o tom, co mě zajímá nejvíc, o tom, co tvoří můj každý den a o tom, bez čeho bych nemohla být. Hudba. Dává mi toho tolik. Uklidní mě, zlepší mi náladu, dodá mi odvahu nebo mi ji taky sebere, přivádí mě do depresí, rozpláče mě, rozesměje mě .. přivolává mi, jak smutný pocity tak naopak i ty veselý. Je prakticky pořád se mnou a i se mnou bude. Ona mi vždycky pomůže, když tady nikdo jinej nebude :)
Mým snem bylo vždycky umět hrát na kytaru. Bohužel jsem se nikdy nezačala učit. Kamkoliv jsem se chtěla přihlásit, tak k tomu požadovali i zpěv a ten já jaksi neovládám :D A se svojí stydlivostí bych prostě nezazpívala. Sama doma jsem se učit taky nikdy nezačala, protože mi chybí kytara. Můj hudební sluch nepatří taky zrovna k těm nejlepším :D
Nedělá mi žádnej problém strávit klidně celou noc na last.fm a objevovat nový kapely a pak poslouchat jejich diskografii. Dokážu u tohohle strávit hodiny a hodiny. Snažím se neposlouchat kapely, který jsou moc známý, ale naopak ty, který jsou neokoukaný :) Ale tím samozřejmě nechci říct, že ty známý neposlouchám .. :D
Chtěla jsem vám ukázat ,,pár" mých nejoblíbenějších kapel a nebo alespoň písniček. Ke každý mám nějakou vzpomínku, šťastnou i tu míň šťastnou :) Ale tak to bývá :)

Maybe it's not always about trying to fix something broken. Maybe it's about starting over and creating something better :)

17. srpna 2010 v 23:51 | ^^ |  Diary?!


Nečekala bych, že vyříznutí bouličky na ruce, bude tak náročný ..a bolestivý. I když to by možná nebylo, kdyby se mi ta boulička neudělala těsně u kosti ..Abych pravdu řekla, tak jsem byla pěkně vystrašená. Nejhorší z toho všeho bylo to, když mi rozřízl kůži a já cejtila, jak mi krev teče dolů po ruce ..a pak asi to, jak mi pořád do ruky šťoural ..příjemnej zážitek :)) :D
Nebyla jsem schopná nic dělat, nemohla jsem s rukou vůbec hejbat, nic prostě. Málem jsem se ukousala nudou. A to ani nepočítám to, že mi to zkazilo moje plány jet na VNS. Snad za rok to vyjde a snad se tam sejdeme všichni :))
Z nudy jsem si knihovně půjčila knížku Draculy .. a docela mě to zklamalo. Hrozně ráda čtu knížky, bohužel většinu z těch, co bych si chtěla půjčit, naše knihovna nemá., takže musím stahovat z internetu a pak to číst po večerech na počítači :D Nejvíc mě nebaví to, když musím číst knížku v angličtině .. ale i k tomu se někdy dostanu, protožr Česko prost většinu zajímavých knížek nevydá a nebo mu to trvá :D

Víte, co je zvláštní? Že vždycky úplně odběhnu od tématu, o kterým se mám potřebu se vypsat. Vážně jsem nechtěla psát o knížkách :D Sakra .. proč mi ten jeden člověk pořád ten život stěžuje? Proč po tom všem si pořád nepřipustím, že už je to všechno dávno pryč a já na to musím zapomenout? Proč pořád věřím v něco, co je už naproto nemožný, aby se to splnilo? A i kdyby se to začalo plnit, tak já bych stejně nebyla schopná chovat se jako by nic. I když po včerejšku, kdy jsem s ním snad po půl roce mluvila, jem asi opačnýho názoru .. nechápu, jak setkání s člověkem, kterej mi tolik ublížil, mi zároveň může přinýst takovou radost a otočit moji náladu o 180 stupňů k lepšímu? Přes to všechno? Nesnáším se za to a ještě víc se nesnáším za to, že dělám, jako kdyby bylo všechno naprosto v pořádku, jako kdyby mi vůbec neublížil, hraju si na to, že jsem nejvíc v pohodě a že se mám nejvíc úžasně. Sakra. Ale stejně nevím, co by se změnilo, kdyby věděl, jak moc jsem se trápila. Nic .. takhle je to lepší. Ale pořád je ve mně ta pitomá naděje, po včerejších slovech ..a já nechci, aby mě znovu zklamal, nevím, jestli bych to zvládla. I přes to si ale přeju, aby se zase všechno nezpřetrhalo. Nechápu se.
A je to venku. Z největší části.

V posledních dnech jsem byla tak často nakupovat, že mi z brigády skoro nic nezbylo. Moje oblíbená značka měla 50% slevy, tak jsem toho okamžitě využila doplnila svůj šatník o další kousky, na který lidi z mýho okolí budou moct koukat dá se říct, s otevřenou pusou :D Pamatuju si ty doby, kdy jsem byla potěšená, že na mě takhle koukají. Že se tak odlišuju. Teď mě to na jednu stránku dost mrzí, i když svůj styl bych nevyměnila. Nedokázala bych splynout s davem. To bych nebyla já. Ale řekla bych, že říkat o mě věci typu, že jsem kur.. jenom kvůli tomu, že ráda nosím síťovaný nebo děrovaný silonky, je dost přehnaný, obzvlášť, když já jsem jeden z posledních lidí na koho tohle sedí :D Nebo nedávno, když mě chtěla zmlátit nějaká cikánka, protože je silně proti přesně těmhle silonkám a její manžel se za mnou ohlídnul .. ještě že mám takový pohotový reakce :D A takhle bych mohla jmenovat strašně moc případů. Nechápu ty lidi. Nechápu ty lidi, co jsou bez stylu a urážej někoho, kdo je trošku jinačí. Nemá to cenu řešit, protože ty lidi to nepochopěj a vždycky se najde někdo, kdo ty ošklivý kecy mít bude o.O


Mějte se krásně ♥

The only reason everyone holds onto memories so tight is cause memories are the only thing that doesn’t change when everything else does ..

7. srpna 2010 v 23:02 | ^^ |  Diary?!
Hrozně moc děkuju za komentáře k předešlýmu článku :) Tolik jsem jich vůbec nečekala a to ani nemluvím o tom, jakou jste mi udělaly obrovskou radost :) Děkuju ♥


Po včerejšku a dnešku jsem úplně vyřízená. A to jsem prakticky nic nedělala. Ale včerejšek jsem si zase po dlouhý době hrozně užila :) Doufám, že mi už zmizelo to období, kdy jsem seděla zavřená doma, přemejšlela a doufala, že bude všechno jako dřív. Stranila jsem se lidí tak moc, že
jsem nakonec neměla skoro s kým jít ven. To období smutku, slz a pořád špatný nálady už je z největší části za mnou, ale stejně přes to všechno nedokážu zapomenout .. nejde to prostě, ať se snažím sebevíc. Ale jednou se mi to podaří, musí přece! :)
Aaah, ale zpátky k tomu včerejšku :D Jsem pomlácená z poutě, protože ten blbec, co pouští atrakce, to nejspíš pustil moc a já se třískla zádama o nějakou železnou tyč ( to ani nepočtám to, jak jsem musela z tý atrakce vypadat vtipně .. křečovitě jsem se toho držela, mlátilo to se mnou tam a sem, měla jsem zavřený oči, sem tam jsem se sesunula dolů a se zavřenejma očima jsem se škrábala nahoru, musela jsem vypadat hodně zoufale :D), plus jsem ještě celou noc spala na plyšákoj, takže se dneska sotva hejbu :D Taky mě bolí krk, jak pořád sedím u toho počítače a mám odřený nohy z pitomejch, těžkejch steelek, sakraa, proč je vůbec nosím v létě?! :D
Každopádně zejtra bude opakování s Leničkou, tak doufám, že se netřísknu třeba ještě do hlavy nebo z toho nevypadnu :D A potom mě už na to nikdo nedostane! :D
Poslední dobou se čím dál víc přistihuju nad tím, jak si v duchu nadávám na lidi, kteří si pořád na facebooku píšou o tom, jak se jdou někam opít ..jsem na to přímo alergická a ještě víc mě dostává, když si tam pak napíšou, jak jsou na kaši o.O Ne, že bych měla vyloženě něco proti pití .. hlavně před rokem jsem ho ještě vyhledávala ( naivně jsem si myslela, že mi to aspoň trošku pomůže .. omyl :) .. a nakonec z toho vzniklo stejně plno problémů ) ..ale fakt mi přijde hodně trapný umět se bavit jenom, když mám něco v sobě, vždyť to jde i bez toho.

Being happy doesn't mean that everything is perfect. It means that you've decided to look beyond the imperfections ..

4. srpna 2010 v 20:43 | ^^ |  Diary?!

Vrátila jsem se  :) I když jsem to už neplánovala, jednou jsem se z ničehonic probudila a hrozně jsem to tady chtěla obnovit. Chybělo mi psaní článků, komentování jiných článků a hlavně lidi, protože právě přes blog jsem poznala ty nejlepší :)
Sice ještě pořád jeden blog mám, ale na ten nemám nejmeněší chuť se vrátit. Z nějakýho důvodu jsem tam prostě nebyla spokojená ..
Jak si užíváte prázdniny? Já mám za sebou měsíční brigádu, kterou jsem málem po třetím dnu, co jsem na ní byla, vzdala :D Hrůza, hrůza .. ale ty peníze se mi hodily a aspoň jsem se nenudila jako se nudím teď. Po brigádě jsem byla nakupovat v Praze a v Hradci a sehnala jsem i moje milovaný tričko od Iron Fistu ♥ V posledních pár dnech mám těch nákupů už nad hlavu, protože dneska jsem byla zase :D Po půl hodině jsem ale musela z toho centra vypadnout, protože mě všechno lezlo na nervy :D
Hrozně se těším na víkend, protože přijede Leničkaa ♥ a půjdeme na pouť :D Už se těším, až si to užijemee :) A potom VNS, na to se taky tak moc těším .. doufám, že se to všechno povede a já se tam nebudu stydět jako :D Nejvíc mám strach z toho, že tam jedu sama, aniž bych byla s někým domluvená, že tam s ním budu .. uvidíme, jak to dopadne :)
Zejtra bych si nejradši šla zahrát volejbal, protože ve čtvrtek musím jít s rukou na operaci a pak nebudu mít šanci :/ Udělala se mi na ní nějaká prapodivná boule a prej musí ven .. fakt se už moc těším, až mi budou řezat do ruky a mě se nebudou námahat ani uspat :D Jestli uvidím krev, tak se zblázním :D


Užívejte si prázdnin, já se zase brzo ozvu ♥ :)